Mokré zóny v hotelovém a lázeňském wellness

Mokré zóny v hotelovém a lázeňském wellness

Nebudu se rozepisovat, co je to vlastně wellness. Bylo by to asi nošení dříví do lesa. Je pravda, že pro každého znamená něco jiného – pro někoho krásný vzhled, pro někoho štíhlou sportovní postavu. Pro nás tady je způsobem obživy. Pro mě jako projektanta bazénových a wellness technologií a pro provozovatele wellness provozů zcela hlavní, v lázeňských službách i v hotelovém provozu možná vedlejší, ale významnou složku s vlivem jak na výdajové tak příjmové stránce účetnictví. Wellness služby zaznamenaly v posledních dvaceti letech ohromný boom a lze předpokládat, že po překonání hospodářské krize bude tento trend i nadále pokračovat. A na to je nezbytné se připravit.

Mokrá zóna v provozu hotelového nebo lázeňského wellness představuje většinou dominantní část, nejnáročnější investičně a provozně. Nejedná se zjednodušeně jen o bazén nebo malou vířivku, ale o celý komplex procedur, kde s vodou manipulujeme, a samozřejmě i k tomu příslušné zázemí. Specifikem je i okolnost, že klienta vysvlékáme z jeho oblečení, které slouží jako jeho ochrana před vlivy okolí. Klient se stává zranitelnějším jak po stránce možného úrazu umocněného kluzkými mokrými povrchy, tak přenosu mikrofauny a mikroflóry z jednoho jedince na druhého – a to buď přímo nebo prostřednictvím používaných pomůcek. Všem těmto stavům se musíme snažit předcházet – nejlépe v jejich prvopočátcích, tj. vhodným řešením prostor a následně vhodně volenými kroky v procesu provozu a údržby. Zde nám trochu napomáhá i naše legislativa, která je v tomto ohledu poměrně podrobná. Má totiž dobrý základ v předchozích předpisech, které platily ještě v minulém století, a to Směrnice č. 48/78 pro bazény a Směrnice č. 45/77 pro sauny. Ty byly na přelomu tisíciletí nahrazeny trochu nešťastně řešenou Vyhláškou 464/2000 Sb. jako prováděcím předpisem k novému Zákonu o ochraně veřejného zdraví – Zák. 258/2000 Sb. V roce 2003 byl tento zákon novelizován Zákonem 274/2003 Sb. a k němu byla v roce 2004 vydána nová prováděcí Vyhláška 135/2004 Sb. platná až do srpna tohoto roku. K těmto předpisům jsme se již za odbornou bazénovou a saunovou asociaci (APR) měli možnost vyjádřit a řada připomínek byla postupně zapracována. V roce 2010 byla vydána odvětvová norma TNV 940920 zabývající se bezpečností na bazénech a specifikující personální a materiální standard pro zajištění bezpečnosti u umělých vodních koupacích ploch (tj. na bazénech a koupalištích). Norma specifikuje požadavky na počet a kvalifikaci osob zajišťujících dozor na bazénech vzhledem k velikosti vodní plochy (tab. 1), případně k aktuálnímu počtu návštěvníků, na které se musí dohlížet (tab. 2).

Tabulka 1 – Personální zabezpečení podle typu bazénů

Vodní plochaHloubka bazénu
Do hloubky 1,6 mDo hloubky 2,5 mNad hloubku 2,5 m
Do 100 m21 ZM1 PL1 MP
od 100 m2 do 400 m22 PL1 MP + 1 PL
Na každých 300 m2+ 1 PL

Tabulka 2 – Personální zabezpečení podle počtu návštěvníků

Počet návštěvníkůDo hloubky 2,5 mNad hloubku 2,5 m
1 až 601 PL1 MP
61 až 1502 PL1 MP + 1 PL
151 až 3003 PL1 MP + 2 PL
301 až 8004 PL1 MP + 3 PL
801 až 1 3005 PL1 MP + 4 PL
1 301 až 1 8006 PL1 MP + 5 PL
Na každých dalších 500 osob+1 PL+1 PL
Vysvětlivky:
ZM – osoba se záchranářským minimem
PL – plavčík
MP – mistr plavčí

Norma stanoví i rozsah záchranných pomůcek a vybavení lékárny pro provoz bazénů.

Letos v dubnu jsme se dočkali další novely zákona o ochraně veřejného zdraví – č. 151/2011 Sb. a v srpnu pak i prováděcí Vyhlášky 238/2011 Sb. o stanovení hygienických požadavků na koupaliště, sauny a hygienické limity písku v pískovištích venkovních hracích ploch. Ta přináší poměrně rozsáhlé změny do koupání v přírodě, což není pro toto fórum asi tak důležité. Důležitější jsou změny týkající se umělých bazénů. A to je oblast, kde bych se chtěl zastavit.

Z hlediska pojmů se nám do nové legislativy kromě umělých koupališť s plaveckými a koupelovými bazény, bazény pro koupání kojenců a batolat a brouzdališť, dostávají i bazény léčebné ve zdravotnických zařízeních a ústavech sociální péče, které dosud žádný legislativně závazný předpis neřešil. Sem patří i speciální bazén píscina, postavený přímo na vyvěrajícím přírodním léčivém zdroji. Do zdravotnictví a lázeňství by na první pohled mohl patřit bazén s přírodním léčivým zdrojem, který je plněný z přírodního léčivého zdroje, ale protože neslouží k poskytování zdravotní péče, nepatří do zdravotnictví, ale do hygieny komunální. Zdrojovou vodou pro koupaliště se vždy upřednostňuje voda pitná. I nová vyhláška připouští použití jiného zdroje vody pro plnění a doplňování bazénů, odvolává se ale na zdroj vody určený pro systémy přírodních jezírek se sledováním pouhých dvou mikrobiologických ukazatelů a to s přípustnou patnáctinásobnou hodnotou obsahu mikrobů oproti původní vyhlášce. Chemické ukazatele kvality vody již předepsány nejsou. Měřením množství dopouštěné vody se shodně zabývají §17 a znovu §25. Vyhláška nám přesně specifikuje min. délku přelivného žlábku bazénu na 2/3 omočeného obvodu a žlábek přiřazuje do recirkulačního systému, kam nelze odvodňovat ochozy bazénu. Bylo vypuštěno trochu nepochopitelné nařízení bývalé vyhlášky na mechanické čištění jen v neplavecké části bazénu – dnes se již musí čistit bazén celý. Zůstalo trochu nešťastné označení bazénů do teploty vody 28°C za plavecké bazény, takže tento termín má nyní tři zcela odlišné významy – jako „chladné“ koupací bazény dle hygienické vyhlášky, jako sportovní bazén v rámci FINA dle přesně stanovených parametrů a vybavení a obecně jako vana určená k plavání dle ČSN-EN 13451, kam patří jak plavecké tak koupelové bazény z názvosloví Vyhlášky 238/2011 Sb.

Otázku bazénů pro plavání kojenců a batolat řešila předchozí vyhláška jen v příloze, nyní jsou požadavky specifikovány na dvou místech – v § 22 a v příloze 10. Pozitivním z hlediska hygienických zásad je zpřísnění požadavků na tyto bazény na úroveň bazénů koupelových. Snažili jsme se tím omezit výstavbu zcela nevhodných bazénů privátního typu, kde je pak složité zajistit požadované parametry kvality vody pro tuto nejcitlivější klientelu. Rozdělení textů do dvou míst ve vyhlášce ale problematiku kojeneckého plavání znepřehlednilo.

O podobné zpřísnění podmínek stavebně technického řešení jsme se pokoušeli i dětských brouzdališť, která jsou navštěvovaná obdobnou věkovou kategorií – dětmi od jednoho roku věku. Zde jsme u autorů vyhlášky nepochopitelně nenašli pochopení.

Novinkou Vyhlášky 238/2011 Sb. je zařazení

léčebných bazénů. Ty nebyly dosud obsahem žádného závazného bazénového předpisu a pro jejich navrhování a provoz existoval jen „Metodický návod Hlavního hygienika ČR pro posuzování jakosti vody léčebných bazénů“. Díky tomuto legislativnímu nedostatku je situace v bazénech zdravotnických zařízeních velmi složitá. Na rozdíl od veřejných provozů nebyla pro zdravotnická zařízení žádná motivace na modernizaci provozů, přestože lze považovat klientelu zdravotnických zařízení za náchylnější než zdravá klientela veřejných provozů. I zde se v praxi často setkáváme s konstrukcemi bazénů rodinného typu, které nejsou určeny na takovou návštěvnost a způsob užití.

Léčebné bazény vyhláška rozděluje na 2 kategorie. Do té první řadí vany pro 1 osobu. Po každém použití se voda vypouští do odvodňovacího systému, vany se čistí, desinfikují a omývají před novým napuštěním. Jednou za 3 měsíce se provádí kontrola mikrobiologické jakosti vody v náhodně vybrané vaně. Teplota vody se předpokládá od 28 do 40°C. Do kategorie I. jsou řazeny i porodní vany. Druhou kategorii představují léčebné bazény s recirkulací, kde se připouští přítomnost více osob najednou. Konstrukční řešení a kvalita vody musí odpovídat požadavkům jako u koupelových bazénů. V obou kategoriích je možné používat léčebné vody, a proto se systém úpravy a desinfekce uzpůsobuje místním podmínkám

U dalších hydroterapeutických procedur – omývání, zábaly, polévání, střiky apod. vyhláška nepřipouští cirkulaci vody.

Sice drobnou změnu, ale u některých provozů s dopadem na investice přináší §25 v odst. 3 s předpisem kontinuálního měření a evidence intenzity recirkulace pro každý bazén zvlášť. Znamená to pro každý bazén průtokoměr s kontinuálním záznamem průtoku. Řada starších areálů takové průtokoměry nemá a budou je nyní muset instalovat.

Nový odstavec se objevil v ustanovení o desinfekci bazénové vody. Již dříve se připouštělo použití jiných než chlórových přípravků při zajištění stejné účinnosti jako chlóru, nyní je předepsána pro takový případ i praktická zkouška s paralelním testováním zvoleného přípravku a současně chlorového preparátu. Uvidíme, bude-li mít někdo odvahu k těmto experimentům. Pozitivní je doplnění ustanovení vylučující aplikaci desinfekce přímo v bazénové vaně nebo v plovoucích bójích. Dávkování desinfekce musí probíhat mimo bazénovou vanu, v prostoru úpravny vody a do bazénu se přivádí desinfekce již naředěná cirkulovanou vodou.

Asi největší provozní změny v oblasti komunálních bazénů přináší vyhláška v systémech monitoringu kvality bazénové vody. Pro bazény o velikosti nad 26 m délky, kde se předepisoval odběr vzorku ve všech čtyřech rozích, připouští vyhláška při pěti po sobě následujících vyhovujících mikrobiologických rozborech snížit počet odběrných míst na dvě v protilehlých rozích. Zmenšuje se i počet vzorků pro chemický rozbor, a to jak u parametrů zjišťovaných na místě, tak u parametrů, které se na místě nestanovují. Pro bezproblémové bazény tyto změny mohou přinést zlevnění laboratorních vyšetření vody. Zcela nově se vyhláška zmiňuje o barvících zkouškách pro zjišťování proudění vody, zvláště u nepravidelných bazénů, a tím stanovení rizikových míst, kde se pak volí odběrné místo vzorku. U odběrů vzorků pro laboratorní vyšetření platí ustanovení pro bazény s atrakcemi, kdy se vzorek odebírá se zapnutou technologií atrakcí po 10ti minutovém chodu. Všechny kontrolní odběry se provádí za provozu, nejdříve 3 hodiny po zahájení. Výjimku si dovolil státní zdravotní dozor, který může udělat „přepadovku“ a odebrat si kontrolní vzorek z bazénu kdykoliv.

Změny se novou vyhláškou netýkají jen způsobu odběru vzorků, ale i měřených parametrů kvality vody – viz tab. 3. Oproti předchozí vyhlášce již nesledujeme parametry CHSK a amonné ionty, objevil se nám ale zcela nový parametr – celkový organický uhlík, který by měl podle chemiků lépe ukazovat kvalitu vody, resp. její zátěž od návštěvníků. Namísto původní limitní hodnoty sledovaného parametru máme nyní nově mezní hodnotu (MH) a nejvyšší mezní hodnotu (NMH). V případě překročení NMH na kterémkoliv odběrném místě nebo MH na všech odběrných místech je nutné přerušit koupání, objevit příčinu a přijmout účinná opatření k nápravě. NMH je stanovena v mikrobiologických parametrech vody a dále v hodnotě vázaného chlóru. Tento ukazatel bude pravděpodobně největším problémem pro všechny provozy, které dosud nemají v systému cirkulace vřazen aktivní prvek odbourávání vázaného chlóru. Stanovená hodnota je natolik přísná, že bude docházet buď k přerušování provozu na bazénech nebo obcházení tohoto ustanovení. Při projednávání znění vyhlášky se nám ale autory nepodařilo přesvědčit, že je tento bod kritický a lze očekávat problémy.

Tab. 3 Příloha č. 8 k vyhlášce č. 238/2011 Sb. – Požadavky na mikrobiologické a fyzikálně-chemické ukazatele jakosti vod

UkazatelJednotkaUpravená voda před vstupem do bazénuBazénová voda během provozu
Mezní hodnotaNejvyšší mezní hodnota
Escherichia coliKTJ/100 ml00*)
počet kolonií při 36°CKTJ/1 ml20100*)
Pseudomonas aeruginosaKTJ/100 ml00*)
Staphylococcus aureusKTJ/100 ml00100
Legionella spp.KTJ/100 ml1010100
průhlednostnerušený průhled na celé dno
zákalZF0,5
pH6,5 – 7,6
celkový organický uhlík (TOC)mg/l2,5 mg/l nad hodnotu plnící vody
dusičnanymg/l20,0 mg/l nad hodnotu plnící vody
volný chlormg/l0,3 – 0,6
0,5 – 0,8
0,7 – 1
vázaný chlormg/l0,3
ozon≤0,05≤0,05
redox-potenciál
– v rozsahu pH 6,5 –7,3mV≥750≥700
– v rozsahu pH 7,3 – 7,6≥770≥720

Změny zaznamenává vyhláška i v požadavcích na osvícení bazénové haly a příslušenství. Přestože jsme dosud nikde nezaznamenali žádné problémy, zvyšuje vyhláška přílohou 12 požadavky intenzity osvětlení pro rekreační plavání na dvojnásobek, stejně tak v přilehlých prostorách šaten, sprch a WC. Nárůst je i pro osvětlení na plavecký výcvik. V mikroklimatických požadavcích se objevuje jako doporučená hodnota měření obsah trichloraminu v bazénové hale – 20 cm nad vodní hladinou.

Několik zajímavých změn přinesla vyhláška do prostor šaten, umýváren a WC umělých koupališť a saun (viz obr. 1). Návštěvníci, kteří podle původní vyhlášky, odcházeli ze sprch do šaten, měli mít na cestě místo pro odpočinek. Nová vyhláška nám místo toho dala zpět osušovnu.

Malé provozy určitě uvítají, že do kapacity 6ti návštěvníků, mohou mít k bazénu nebo sauně jen jedny společné sprchy a společné záchody. Toto řešení vyhovuje tak oblíbeným R-klubům, které často vznikají jako komerční prvek pronajímaný za paušální úhradu klientovi. Mívá samostatnou dispozici nezávisle na zbytku objektu a je vybaven na malou uzavřenou skupinu osob.

Ve všech nových provozech se bude vyžadovat úklidová místnost s tekoucí teplou a studenou vodou. To ovšem bývá standardní řešení u běžných provozů, akorát předchozí předpisy ji dosud nestanovovaly.

Fotografie: Milan Šmíd

Jak je pobyt v bazénech rizikový?

Jak je pobyt v bazénech rizikový?

Článek pro časopis: „Sport & Wellness management“ říjen 2011

V novinách jsme v poslední době objevili články, kde jejich autoři informovali o nebezpečnosti koupání v bazénech. Byly zaměřeny jak proti chloraci bazénové vody, tak hlavně proti organizovanému koupání kojenců a batolat. Samozřejmě vždy pod „burcujícím“ titulkem (např. Lidové noviny: „Koupeme se v koktejlu vody a potu“ nebo Sedmička Mladé Fronty: „Bazény jsou pro děti riziko“). Dovoluji si v tomto článku z pozice specialisty na úpravu bazénové vody ve veřejných bazénech uvést několik vysvětlení:

Uváděný průzkum, jak uvádí článek, byl prováděn na amerických bazénech, kde je používán zcela jiný technologický systém výměny vody (např. u nás nepovolené skimmerové bazény), kde je nedokonalost systému nahrazena cca čtyřnásobnými dávkami chlóru než v bazénech u nás. Tím je způsobené i vyšší uvolňování chlóru do ovzduší nad bazénem, jeho možné hromadění nad hladinou (chlór je těžší než vzduch) a tím zvýšené riziko pro citlivější jedince – aktivní plavce. I zde je potenciální riziko charakterizováno pro závodní plavce s periodicitou plavání v bazénu několikrát týdně a vysokou tělesnou zátěží. Ale ani v těchto podmínkách zvýšené chlorace není prokázán negativní vliv u běžné koupající populace.

V České republice, kde hygienická vyhláška stanovuje pro systém provozu veřejných bazénů pravděpodobně nejpřísnější technicko hygienické podmínky na světě, chlorujeme na nejnižší hygienicky možné hodnoty, které jsou schopny vodu zabezpečit. Umožňuje nám to výzkumná činnost v oblasti komunální balneologie, kterou prováděl v 50. – 70. letech 20. století Doc. Ing. Josef Sklenář CSc. na katedře zdravotního inženýrství Fakulty stavební ČVUT. Výsledky tohoto výzkumu položily základ celému řešení veřejných bazénů u nás a na základě těchto poznatků se vyvíjela i naše příslušná legislativa pro bazény. My, co se technologiemi a provozem veřejných bazénů a koupališť věnujeme, rozšiřujeme tyto základy úpravárenství vody o nové metody zabezpečení vody – ať už na bázi chlorace (řízené dávkování pomocí trvalého sledování kvality vody na průtočných sondách, podtlakové chlorování zabraňující úniku chlóru, elektrolýza soli – tzv.„slané“ bazény apod.) nebo pomocí bezchlorových metod, které vodu dokonale zabezpečují a umožňují tak chloraci snižovat až na nezbytné hygienické minimum. K ním patří ozonizace vody a v posledních letech hlavně UV záření.

Provozovatel kurzu koupání kojenců a batolat musí pro zajištění kurzů kromě bazénů, ke kterým se ještě vrátíme, zajistit i další nezbytné prostory. Patří k nim prostor pro kočárky (nejlépe krytý a dobře zajištěný – kočárek je v dnešní době dosti nákladná výbava), šatny pro děti i dospělé vybavené přebalovacími stoly, místnost pro kojení, „suchou“ hernu pro odpočinek a aklimatizaci dětí, WC a sprchy pro děti i doprovod. Zpočátku se šatny a sprchy řešily jako dámské, postupem času pořadatelé kurzů hlásí stále více tatínků, kteří chodí se svými dětmi do kurzů a mnohdy bývají poměry mužů a žen v doprovodu vyrovnané. V dispozici se nesmí zapomínat ani na prostory pro ošetření a uskladnění plaveckých pomůcek a materiálů, prostory pro úklidové a desinfekční pomůcky a prostory pro instruktory a instruktorky kurzů (denní místnost se šatnou a sociálkou). Ač to žádný předpis nestanovuje, doporučuji při návrhu prostor myslet i na doprovod, který se průběhu kurzu neúčastní a přišel se jen podívat. Pro ně je vhodná zvláštní místnost s průhledem do bazénové haly.

Ozón je namodralý plyn těžší než vzduch. Je dosud nejsilnějším oxidantem používaným k likvidaci organických a anorganických nečistot a hygienickému zabezpečení vody v bazénech. Pro svou nestálost se musí vyrábět v místě spotřeby – elektrickým výbojem vysokého napětí. Ozón je značně nestálý a rychle se rozpadá na molekulu kyslíku a velmi reaktivní atomární kyslík : Jeho schopnost usmrcovat mikroorganizmy ve vodě je vysoká na bacterium coli a spóry cca 300 x vyšší než chlórem. Stejně tak, jak je nebezpečný pro mikroorganizmy, mohl by být nebezpečný i pro plavce. Proto je voda před vstupem z úpravny vody do bazénu ozónu zbavena – v bazénu hygienická vyhláška jeho přítomnost nepovoluje.

Desinfekce UV záření je progresivní technologický způsob zabezpečení vody, Jde o fyzikální způsob sanitace vody bez negativního vlivu na chemické složení vody. Proces likvidace bakterií i jejich sporů a virů probíhá účinkem krátkovlnného záření o vlnové délce cca 250 μm. V tomto záření je ve vodě likvidováno vše živé. Velkou výhodou této metody je jednoduchost provedení, nevýhodou je fakt, že k likvidaci mikrobů dochází pouze v místě kontaktu kapaliny s UV paprsky v prostoru UV lampy, tedy v technologickém prostoru úpravny bazénové vody. Úprava UV paprsky nemění chuť vody, nezpůsobuje zápach. Výhodou metody je, že nemůže dojít k předávkování jako u chemických způsobů sanitace vody. Při použití tzv. středotlaké UV lampy bylo vypozorováno, že dochází navíc ke snižování negativní hodnoty vázaného chlóru, tedy toho chlóru, který se nám váže na vnesené nečistoty, ve vodě sice zůstává, ale má nižší desinfekční účinky. Díky této vlastnosti se tato metoda používá na většině nově budovaných bazénů. Účinek UV lamp oceňujeme zvláště tam, kde se nám jedná o co nejnižší dávky chlóru, které do vody dodáváme, tedy u bazénů s vyšší teplotou vody (vířivky, relaxační bazény) a zvláště u bazénů pro kojenecké plavání, kde jsou naši malí návštěvníci na chemii ve vodě nejcitlivější. V našem projektovém ateliéru je tento systém úpravy vody pro bazény kojeneckého plavání navrhován již jako standardní vybavení.

Podíváte-li se do zázemí veřejného bazénu a koupaliště, uvidíte, že se jedná o celou složitou „továrnu“, která vodu trvale upravuje po celou dobu provozu bazénu a u velkých bazénů trvale 24 hodin denně. Kvalita vody je nepřetržitě sledována a vyhodnocována. Pro každý veřejný bazén I bazény kojeneckého plavání je naší legislativou předepsán systém pravidelných zkoušek chemické a mikrobiologické kvality vody prováděný nezávislou akreditovanou chemickou laboratoří a výsledky naměřených hodnot jsou kromě provozovatele zasílány i do centrálního registru sledování kvality pitných a bazénových vod (tzv. pi-vo) spravovaný Státním zdravotním ústavem. Samozřejmě nemůžeme nikdy vyloučit, že u zvláště citlivých jedinců se nemůže objevit alergická reakce na styk s bazénovou vodou, protože takováto reakce může být na jakoukoliv látku, kterou pozřeme nebo se s ní setkáme (prach, pyl, chlad, záření, potraviny apod.). Jedná se ale o zcela vyjímečné případy a ani u nich nebylo vždy prokázáno, zda reakce byla přímo na bazénovou vodu nebo na jiný alergen, který působil o to víc, že byla pokožka důkladně vymyta po pobytu v bazénu.

Plavecké sporty a pobyt v bazénech patří prokazatelně k nejzdravějším aktivitám. Ve vodě se tělo protáhne, spaluje přebytečnou energii bez negativní zátěže na klouby, dýchá se zvlhčený a vyčištěný vzduch. Kurzy plavání kojenců a batolat jsou u nás navíc vedené vyškolenými lektory a i podle ohlasu řady pediatrů má toto řízené koupání pozitivní vliv na další vývoj dítěte. Na bazény pro pořádání kurzů plavání kojenců a batolat jsou z hlediska hygienické vyhlášky kladeny daleko přísnější kritéria než na běžné plavání veřejnosti a ze strany státního hygienického dozoru bývají ještě daleko sledovanější.

Fotografie: Milan Šmíd

Laminátový tobogán v Liberci

Laminátový tobogán v Liberci

V Liberci na městském bazénu zůstáváme i u dalšího tobogánu – sklouzneme se na laminátovém tobogánu, který byl vybudován v roce 1996. Je dlouhý 99 m, i když původní údaje uváděly délku více jak 100 m. Jízda na tobogánu je akční i přes malou rychlost jízdy – na trase je totiž nesprávné řazení zatáček, které každého jezdce zcela rozhodí a ten samovolně brzdí  Liberečákům tato konstrukční chyba nevadí a dokáží si jízdu řádně užít. Čtěte více

Nerezový tobogán v Liberci

145 m dlouhý celonerezový tobogám přibyl na plaveckém bazénu v Liberci v roce 2006. Jízda je hladká bez drncání, protože dráha nemá spoje, resp. sváry jsou zabroušeny a vyleštěny, takže při jízdě nejsou patrné. Jízda začíná „černou dírou“, po vjezdu do haly se prosvětlí, aby pak končila opět v temnotě. Jízda je opravdu příjemná, svižná ale nenáročná a jezdec si plně užije dlouhou trať – cca dvojnásobnou, než bývají „běžné tobogány“

Tobogán na plaveckém areálu ve Svitavách

Tobogán je situován do uzavřeného prostoru vedle plavecké haly. Postaven a zprovozněn byl v roce 2003. Zájemce o sjezd vystoupá po točivém schodišti na plošinu ve výšce téměř 9 m nad zemí ke startovnímu dílu a sjíždí laminátovým zatrubněným korytem po dráze dlouhé 90 m ukončené záchytným laminátovým dílem. Trať je hladká, příjemný sjezd bez nepříjemných „překvapení“, vhodné i pro děti. Akorát trochu drncá na spojích dílů. Průměrné dosahované rychlosti jízdy byly při prováděné zkoušce 15 – 20 km/h.