Bazény a wellness

Provozovatelé plaveckých areálů zaznamenali mírný nárůst zájemců o kondiční plavání. Ačkoliv rodiny s dětmi jsou stále dominantní složka návštěvníků aquaparků, často se z rodiny vyčlení jedinec, který vymění „rochnění“ se v teplé vodě rekreačního bazénu nevo vířivky za aktivní pohyb v plaveckém bazénu.

Plavání patří mezi nejzdravější sporty. Plavec dýchá vlhký upravený vzduch prostý bakterií, který příznivě působí na dýchací cesty. Při plavání jsou svaly rovnoměrně namáhány přirozeným odporem vody. Nejsou přetěžovány velké klouby jako při atletice nebo posilování ve fitku a je proto dobrým doplňkem k těmto aktivitám. Voda v plaveckých bazénech veřejných plaveckých areálů, koupališť a aquaparků je pod bedlivým dohledem hygieniků – máme pravděpodobně nejpřísnější hygienické předpisy pro umělá koupaliště na světě!!!  A tak již záleží jen na dodržování správných zásad hygieny před vstupem do bazénu. ale o tom si řekneme až zase příště.

Někteří moji známí se mě při debatách o plavání ptají, jak mají rozpoznat vhodný bazén. Tedy několik rad a informací: 1. naše hygienické předpisy rozpoznávají bazén privátní pro použití rodinou a bazén veřejný. Veřejným bazénem kromě veřejných koupališť a aquaparků jsou i klubové bazény, bazény v hotelích a penzionech, ve wellness zařízeních, školách, školkách, baby centrech kojeneckého plavání a nově i ve zdravotnických zařízeních a ústavech sociální péče. 2. privátní bazén nepodléhá žádné kontrole hygienika. Všechny veřejné bazény mají legislativně stanovený systém pravidelných kontrol kvality vody včetně nezávislých rozborů prováděných akreditovanými laboratořemi s centrální evidencí dat. V případě neplnění hygienických provozních požadavků hrozí provozovateli veřejného bazénu vysoká pokuta, v případě porušení hygienické kvality vody hrozí kromě pokuty i uzavření provozu do odstranění závad. 3. Provozovatel veřejného bazénu má povinnost zajistit i odborný bezpečnostní dohled školeným pracovníkem – plavčíkem nebo mistrem plavčím. U privátního bazénu žádný plavčík nehrozí. 4. Správný bazén pro koupání asi běžný návštěvník –  laik nepozná. Můžeme dát ale několik rad, jak se pozná, že bazén nebo či vířivka určitě nejsou určeny pro provoz veřejnosti nebo nejsou vhodné: –  Konstrukčně musí mít bazén nebo vířivka po obvodě přelivný žlábek. Je-li jen bodový odběr – skimmer, bazén neodpovídá předpisům pro provoz veřejnosti –  U veřejného provozu musí být zajištěn a stavebně oddělen prostor pro svlékání a ukládání šatstva, hygienickou očistu (odděleně páni – dámy) a oddělená WC s tím, že pro příchod k bazénu musí být zajištěno pořadí šatna – sprchy – bazén, zpětně pak bazén – sprchy – osušovna a šatna. Návštěvník procházející z WC k bazénu musí projít prostorem sprch. Není-li tak, asi nepůjde o bazén pro veřejnost – Při podezření, je-li zařízení určeno i pro někoho jiného než majitele a jeho rodinu, můžeš vznést dotaz u místně příslušného hygienika – každý veřejný bazén i vířivka podléhá schválení provozu a je zde evidován.

Chlór v bazénové vodě Bazénová voda ve veřejných bazénech, stejně jako pitná voda ve veřejných vodovodech, se hygienicky zabezpečuje chorací pomocí plynného chlóru nebo různými sloučeninami chlóru. Chloruje celý vyspělý svět, aby se minimalizoval případný přenos infekce. Hodnoty (nimimální a maximální) obsahu chlóru v bazénové vodě u nás nyní stanoví Vyhláška 238/2011 Sb. Podívejme se, jak je to s hodnotami: Česká republika měla dříve stanovenou hodnotu volného chlóru 0,2 – 0,5 mg/l, ale poslední vyhlášky přizpůsobily hodnoty okolním státům, takže v ČR, SR, Rakousku a SRN se můžeme setkat s hodnotami 0,3 – 1 mg/l dle teploty a druhu bazénu, pro koupání batolat 0,3 mg/l. Naproti tomu např. v USA se chloruje na hodnoty 1 – 3 mg/l – tedy dramaticky vyšší. S vyššími hodnotami chlorace než u nás a navíc daleko nižší kontrolou ze strany hygienického dohledu se setkáte ve státech jižní Evropy, takže pozor s citlivou kůží při letní zahraniční dovolené!!

MF Dnes se nám zase „vyznamenala“ články uveřejněnými v pondělí 15.4.2013 proti kojeneckému plavání. Redaktorka Lenka Petrášková, která se prý „specializuje na zdravotnictví, medicínu či alternativní metody léčby“ zachytila jakousi informaci o podpoře vzniku astmatu při plavání kojenců a batolat ve veřejných bazénech. A tak uveřejnila tuto poplašnou zprávu v novinách, u kterých by běžný čtenář neočekával takový „bulvární přístup“. Odvolává se na již 2 roky neplatnou hygienickou vyhlášku z roku 2004, a názory jakési lékařky, která pravděpodobně z neznalosti nebo zaujetí proti plavání poukazuje na „šíření infekčních chorob, plísní a riziko atopických exémů ve veřejných bazénech“. Paní redaktorka se odvolává na jakési americké studie, aniž by si prověřila jaké jsou poměry hygieny a technických řešení na amerických a českých bazénech. Z článku jasně vyplývá neznalost autorky článku o způsobech kontrol kvality vody podle Zákona 258/2000 Sb. v platném znění a prováděcí Vyhlášky 238/2011 Sb. a projevila i neznalost chemie svými názory na úpravu vody elektrolýzou soli. Celý článek ukazuje na povrchnost získávání informací (případně záměr uvést jen to, co se jí hodilo  do „burcující atraktivity“)? Vždyď uvést informace, jak jsou provozovatelé všech bazénů, zvláště bazénů používaných pro plavání dětí, pod bedlivým dohleden orgánů ochrany veřejného zdraví s centrální evidencí dat, by nebylo tak „vzrušující“. Ano, paní redaktorka, naplnila stránku v novinách a čtenář je poplašený. A to je asi účel. Možná si ale paní redaktorka neuvědomuje, že její článek odradí řadu rodičů od činnosti, která by byla  pro jejich děti velmi prospěšná. A proč se paní rekaktorka neobrátila se svými dotazy na odborníky v oblasti bazénů? Protože bychom ji uváděné informace vyvrátili a paní redaktorka by neměla článek tak „zajímavý“. A nebo se možná i obrátila a získané informace se jí nehodily do kontextu poplašné zprávy. U nás v republice totiž není žádný prokazatelný vznik astmatu z bazénu ani u sportovních plavců plavajících častěji než kdokoliv jiný. Není žádná prokazatelná infekce z bazénu, protože bazénová vyhláška přítomnost bakterií a plísní nepřipouští a voda je pravidelně kontrolovaná a evidovaná nezávislými akreditovanými laboratořemi. Požadavek na konstrukce veřejných bazénů minimalizuje obsah chlóru, resp. chloraminů ve vzduchu nad hladinou bazénu. Tak paní redaktorko, zkuste někdy opustit redakční počítač a pojďte se podívat na správně provozovaný kurz koupání kojenců a batolat a přesvěčte se, že o ta plavající bejbinka je opravdu dobře postaráno, a to i v prostředí veřejných bazénů. Případně se můžete zastavit u nás v projektovém ateliéru a my Vám předvedeme, s jakou pečlivostí se u profesionálů zajišťují podmínky pro bezpečné a hygienicky nezávadné prostředí jak kojeneckého koupání, tak plavání nejširší veřejnosti!!

Prováděcí hygienická vyhláška č. 238/2011 Sb. předepisuje, že v každém veřejném bazénu musí probíhat během provozu nepřetržitá úprava vody. U velkých bazénů, t.j. u bazénů s délkou větších než 26 m, musí probíhat úprava vody nepřetržitě po celou dobu, co je bazén napuštěný. U „malých“ bazénů, t.j. u bazénů s délkou do 26 m, může být úprava vody v mimoprovozní době přerušena, ale před zahájením provozu musí se začít upravovat tak včas, aby se teoreticky upravil celý objem bazénu, než do něj vstoupí první plavec. A tak se u běžných 25ti m bazénů také setkáváme většinou s nepřetržitým provozem a vypínají se na noc maximálně jen ty nejmenší bazény.

Hlavním čistícím prvkem úpravny vody je filtrace, kdy se z vody přes filtrační lože (nejčastěji pískové) odstraňují všechny zachytitelné mechanické nečistoty. Do vody přidáváme před filtr srážedlo – flokulant, které pomáhá zvýšit zachytitelnost nečistot na filtru. U pískové filtrační náplně bývá vrstva písku většinou 1 – 1,2 m oproti malým filtrům pro rodinné bazény, kde se filtruje přes cca 30 cm vysokou vrstvu písku.